Hlavní navigace

Co přinesou povinné předžalobní upomínky?

4. 10. 2012
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Věřitel musí od 1. 1. 2013 dlužníka upomenout, jinak vysoudí pouze samotný dluh a ne náhradu nákladů řízení.

Věřitel zatím není povinen dlužníka vyzývat k zaplacení dluhu, tedy posílat mu předžalobní upomínku. Nevyrovná-li závazek řádně a včas může ho rovnou žalovat u soudu. Toho také mnozí věřitelé nebo spekulanti skupující pohledávky od věřitelů využívají, neboť jim nejde ani tak vymožení dluhu, ale o přiznání náhrady nákladů spojených s vymáháním dluhu.

Náhradu nákladů, zejména pak právního zastoupení, přiznává soud vítězi sporu. Čtěte také: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor? 

Každý rozumný věřitel však dlužníka a možná i ne jen jednou o zaplacení upomene. Dlužník totiž může třeba jen zapomenout. Pak je podání žaloby ukvapené a soud zbytečný. Nadto dlužník musí nakonec zaplatit více, než dluh činí. Nebo dlužník plnit chce, ale může být v dočasné finanční tísni. Řešením pak může být kupř. splátkový kalendář a vedle toho nějaký zajišťovací instrument např. uznání dluhu. Tip: Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády 

Věřitel se tak sám vyhne komplikacím spojeným se soudním řízením. O to však ten, kdo chce vydělat na náhradě nákladů řízení, nemá zájem.

Zákon měnící občanský soudní řád, který již schválil parlament, a v době, kdy byl tento příspěvek sestaven a odevzdán redakci, již pod ním chybí jen podpis prezidenta republiky, nově, s účinností od 1. 1. 2013, zakotvuje pro věřitele, potenciálního žalobce, povinnost obeslat dlužníka a potenciálního žalovaného předžalobní výzvou (upomínkou), kterou zákon nazývá výzvou k plnění.

Stačí jednoduchá, ale jasná, výzva

Podle nově vloženého § 142a žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle ust. § 80 písm. b), což jsou spory o splnění povinnosti – třeba zaplacení peněžité částky, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. (Jsou-li tu však důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění nezaslal.)

Zákon nestanoví obsah předžalobní upomínky. Je však zřejmé, že je nutné, aby byl jednoznačně identifikován dlužník, věřitel a jeho pohledávka resp. její výše a aby bylo patrno, že se jedná o výzvu k plnění – varování před podáním žaloby.

Účelem upomínací povinnosti je připomenout dlužníkům existenci dluhu a poskytnout jim možnost jeho dobrovolného splnění před podáním žaloby. Výzva k plnění musí být dlužníkovi zaslána nejméně 7 dnů před podáním žaloby. (Tuto lhůtu shledávám dosti krátkou, raději bych viděl lhůtu 15 dnů, tím spíše, že zákon hovoří o zaslání výzvy, nikoliv o doručení, takže odečteme-li určité zpoždění spojené s doručováním, může dlužníkovi na splnění povinnosti zůstat třeba jen 5 a méně dnů, přičemž ani nemusí jít o dny pracovní.).

Samotné nesplnění povinnosti věřitele vyzvat dlužníka k plnění nebude mít za následek nepřiznání práva, kterého se věřitel domáhá, např. zaplacení peněžité částky, nýbrž zásadně nepřiznání náhrady nákladů řízení věřiteli, přestože bude ve sporu úspěšný.

skoleni_15_4

Se zasíláním resp. doručováním by neměli mít věřitelé problém, protože není předepsáno, aby byla výzva doručena dlužníkovi do vlastních rukou, ve smyslu judikatury postačí, ocitne-li se zásilka s písemností obsahující předžalobní upomínku tzv. ve sféře dispozice dlužníka.

Písemnost se ocitne ve sféře dispozice druhého účastníka tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem. Není přitom vždy nezbytné, aby se druhý účastník opravdu s obsahem zásilky seznámil, rozhodující pro uznatelnost doručení je objektivní možnost obeslaného dlužníka obsah písemnosti poznat. V praxi tedy postačí i doporučený dopis určený nikoliv do vlastních rukou adresáta, převzatý členem domácnosti dlužníka atp. Nicméně právě proto se mi lhůta 7 dnů zdá velmi krátká.

Z judikatury:

„Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (ust. § 45 odst. 1 občanského zákoníku). Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní objektivní možnost nájemce seznámit se s obsahem.

Měl-li nájemce bytu objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy nájemce i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky nevyužil. 

V posuzovaném případě oba soudy dovodily, že výpověď se dostala do sféry dispozice nájemce v den, kdy zásilku obsahující výpověď převzal na adrese trvalého pobytu nájemce jeho syn, a to bez ohledu na to, zda se tam nájemce v době jejího doručování zdržoval. Uvedený právní názor je však ve skutečnosti v rozporu s judikaturou. Jestliže totiž zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu převzal na adrese trvalého pobytu nájemce jeho syn a nebylo ani tvrzeno, že nájemce měl v tento den objektivní příležitost se o výpovědi z nájmu bytu dovědět, pak nelze dovozovat, že se výpověď dostala do sféry dispozice nájemce již tento den (v den, kdy zásilku obsahující výpověď převzal jeho syn) a že tudíž už v tento den měl objektivní možnost seznámit se s jejím obsahem.“

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 26 Cdo 3524/2009, ze dne 5. 8. 2010)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).