Hlavní navigace

Co bude s finančním dozorem?

2. 5. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Finanční dozor dohlíží na naše prostředky. Dělá to dobře? Má dostatečné pravomoce? Jaká je komunikace mezi institucemi finančního dozoru? Jsou tedy naše finance v bezpečí?

Český finanční trh je, stejně jako v drtivé většině ostatních zemí světa, dozorován. Tuto úlohu přebírají tři nezávislé dozorčí orgány. Připomeňme si velice stručně jejich účel.

Pokud jde o bankovnictví, dohled má na starosti Česká národní banka. Jedná se o instituci, která disponuje značným počtem nástrojů k vykonávání své funkce (úrokové sazby, půjčky, povinné minimální rezervy, licenční podmínky, atd.). Na základě toho má i možnost často velice efektivně zasáhnout. I proto se často říká, že je ze zmíněných dozorů nejdůležitějším.

Dalším subjektem je Komise pro cenné papíry. Ta má na starosti většinu subjektů obchodujících s cennými papíry. Stará se o dobré tržní prostředí, licencování a regulérnost obchodů. Komise před lety spadala pod Ministerstvo financí, dnes je již samostatným úřadem.

Posledním aktérem dozoru nad finančním trhem je Úřad státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění. Ten ještě stále pracuje jako odbor Ministerstva financí, nicméně se stále více ozývají hlasy pro jeho osamostatnění. Úřad se stará o licencování, legislativu, metodiku a dozor v pojišťovnictví.

Bankovní dohled a dozor v pojišťovnictví se od Komise pro cenné papíry velmi podstatně liší. Oběma jde především o udržování zdraví přiděleného finančního trhu. Jsme tedy svědky nucených správ, odborných doporučení a jiných akcí, jako jsou fúze apod. Komise naopak plní funkci jakési finanční policie. Udržuje sice tržní prostředí, nicméně se stará spíše o dodržování pravidel, než že by se aktivně zasazovala o činnost trhu.

Asi je třeba dodat, že ač většina liberálních ekonomů při slově regulace sahá po noži, je regulace na těchto trzích nezbytná. V oblasti pojišťovnictví a bankovnictví totiž velká část byznysu spočívá v ohodnocení rizika, na základě čehož je možné dosáhnout výrazných dočasných zisků nekorektním jednáním. Existence dozoru je tedy velice účelná. Navíc velká část regulací je založena na principu dodržování předem stanovených pravidel, nejedná se tedy o přímé zásahy do fungování trhu.

V současnosti se však uvedené dozory potýkají s problémem, který se jmenuje konglomeráty. Existuje-li propojená finanční skupina, která zahrnuje banku, pojišťovnu, penzijní fond nebo obchodníka s cennými papíry, je sice jasné, kdo má koho dozorovat, není ovšem jasné jak zvládnout vzájemná propojení.

Všechny tři dozorčí orgány sice v současnosti spolupracují, jejich komunikace však zcela pochopitelně musí drobně zaostávat, už z logiky jejich struktury řízení. Jedním z možných řešení takových problémů je konsolidace celého finančního dohledu. Jsme toho svědky nejen v mnoha zemích západní Evropy (např. FSA v Anglii), ale také třeba na Slovensku (Úrad pre finančný trh) nebo v Maďarsku.

Již nyní se předpokládá, že by v horizontu deseti let mohlo dojít k podobné konsolidaci i u nás. Je možné se ale domnívat, že podobná změna nastane podstatně dříve. Například v Německu došlo k rozhodnutí o konsolidaci naprosto neočekávaně ze dne na den.

skoleni_15_4

Existuje sice obecný trend, který říká, že v silných ekonomikách by měl být dozor konsolidován, zatímco v rozvojových (ke kterým např. z pohledu IMF stále patříme) stále rozdělen na zmíněné tři subjekty, evidentně si však z toho tyto „rozvojové“ ekonomiky mnoho nedělají (viz. Slovensko).

Za předpokladu, že by ke konsolidaci skutečně došlo, dá se očekávat podstatné zpřísnění podmínek většiny aktérů finančních trhů, zejména pak finančních konglomerátů, které z jejich současné různorodosti těží značné výhody.

Myslíte si, že finanční dozor funguje dobře?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).