Hlavní navigace

Chcete jisté vklady? Nedávná historie ukazuje, že jde jen o iluzi

9. 2. 2011
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

S jakými riziky pro hotové peníze je nutno počítat, jak se projevují a projevily na hodnotě peněz a lze své peníze v dlouhodobém horizontu před riziky chránit?

Pojem peněz lze definovat z různých hledisek, z toho ekonomického jej lze definovat jako statek, který ve společnosti slouží jako všeobecně přijímané platidlo, tedy prostředek směny. Prostřednictvím peněz ale také budujeme v průběhu života svůj majetek. Problematika hodnoty peněz vyplouvá na povrch opět nyní, kdy začíná být zřejmé, že se letadlo státního důchodového systému blíží nezadržitelně k zemi a tím je nanejvýš aktuální i pro občany mladšího a středního věku přemýšlet o tom, jak si na dobu důchodového věku zabezpečit finanční prostředky i vlastními silami, bez spoléhání na stát. Není to otázka do diskuse, ale holý fakt.

Máme-li se starat sami, formou odkládání části svých peněžních příjmů, je dobré vědět, s jakými riziky je možné počítat (mezi rizika nebudou počítána krádež, či ztráta volně odložených peněz, či jejich fyzické zničení např. při požáru). Nebudeme operovat s pojmy a vzorci finanční matematiky, jako jsou současná a budoucí hodnota peněz, diskontování a podobně, ale podíváme se na rizika v příkladech, včetně pohledu do nedávné minulosti.

Faktor inflace

Inflací se rozumí růst všeobecné cenové hladiny v čase. Jinak řečeno jde o snížení kupní síly peněz. Opakem inflace je deflace, k ní však dochází jen zřídka. Při vyjádření inflace se nejčastěji využívá míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, nebo míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku.

Statistické hodnoty míry inflace lze nalézt na webu Českého statistického úřadu. V roce 2009 byla meziroční míra inflace 1,0 %, v roce 2010 byla 1,5 %. Průměrná meziroční míra inflace v období od roku 1995 do roku 2010 je 4,3 %. Za posledních 10 let činí 2,5 % a za posledních 5 let je průměrná meziroční míra inflace 2,8 %. V dlouhodobém horizontu to nejsou čísla zdánlivě nijak hrozivá.

Míra inflace se odráží v reálné hodnotě peněz, což je nominální hodnota původní částky, snížená o míru inflace v daném roce, nebo za jednotlivé roky. Názorným promítnutím inflace do řeči peněz, s využitím výše zmíněných dat ČSÚ, už opticky průměrné nízké hodnoty inflace vypadají hůře. Pokud jsme si koncem roku 1994 zašili do matrace částku 100 000 Kč, v domnění, že je tam v bezpečí, nebo pro větší pocit bezpečí ji uložili do bezpečnostní schránky, tak vlivem inflace, s použitím reálných dat ČSÚ o meziroční míře inflace za jednotlivé roky, je reálná hodnota této částky v roce 2000 jen 63 730 Kč, v roce 2005 jen 56 814 Kč a koncem roku 2010, po 16 letech, jen cca 49 197 Kč (!).

Následující tabulka ilustruje, jak dopadne po 5 letech částka 100 000 Kč, uložená koncem prosince 2005 na bankovní vklad (např. termínovaný vklad, či vkladní knížku) s úrokovou sazbou 4 % p.a., s ročním připisováním úroků k vkladu (k výročnímu dni vkladu) a daní z příjmu 15 % při každém připsání úroku, v porovnání s inflací znehodnocovanou částkou (se zaokrouhlením na celé koruny):

Rok 2006 2007 2008 2009 2010
Meziroční míra inflace 2,50 % 2,80 % 6,30 % 1,00 % 1,50 %
Reálná hodnota původních, nezhodnocovaných 100 000 Kč 97 500 Kč 94 770 Kč 88 799 Kč 87 911 Kč 86 592 Kč
Vklad po připsání úroku 103 400 Kč 106 916 Kč 110 551 Kč 114 310 Kč 118 197 Kč
Reálná hodnota vkladu 100 900 Kč 104 021 Kč 103 815 Kč 113 204 Kč 116 482 Kč

Tabulka názorně dokládá propastný rozdíl mezi tím, necháme-li peníze jen volně ležet, nebo je uložíme na bankovní vklad a alespoň nepatrně je necháme zhodnocovat.  Po 5 letech v tomto případě obdržíme 118 197 Kč. Pro srovnání, pokud by úroky (4 % p.a.) byly připsány až při vyplacení vkladu, obdržíme po zdanění 117 000 Kč. Rozdíl ve způsobu úročení tak činí 1197 Kč. To je i jeden z důvodů, proč se banky přiklánějí k připsání úrokového výnosu při ukončení vkladu. Mimo to, že jistotu posiluje v současné době pojištění vkladů, lze vhodným zvolením typu vkladu a způsobu úročení docílit, že reálná hodnota vkladu bude vyšší, než jeho původní hodnota.

Z průměrných dat o průměrné výši meziroční míry inflace je také patrné, že spořicí účty, jejichž nejvyšší úroková míra se v současné době pohybuje kolem 2 % p.a., nejsou pro dlouhodobé uložení peněz (v řádu několika roků) vhodné. Na druhou stranu, byť by tak v dlouhodobém horizontu došlo k jejich mírnému znehodnocení, oproti běžnému účtu, nebo dokonce jejich volnému ponechání, to není tak razantní znehodnocení (v posledních dvou letech dokonce úrokové sazby spořicích účtů průměrnou meziroční míru inflace převyšují, peníze se tedy neznehodnocují), navíc jsou peníze oproti dlouhodobým vkladům okamžitě a kdykoliv k dispozici. Čtěte také: Mohu spořit jen 1000 Kč měsíčně. Čeho lze dosáhnout?

Stát a společenské změny

Nedávná minulost opakovaně ukázala, že ne vždy je doba k úsporám a pravidelnému spoření ve formě peněz příznivě nakloněna a v různých intervalech přicházejí pro hotové peníze dramatické okamžiky. Díky zásahům státu nebo vlivem společenských událostí došlo v minulosti v životě jedné generace k jedné nebo i více událostem, které ovlivnily hodnotu peněz. Dost příkladů a událostí na to, abychom si uvědomili, že spoléhat na své zajištění na stáří jen formou ukládání peněz během několika desítek let, nemusí přinést kýžený efekt.


Zdroj: www.vlada.cz

Alois Rašín svou reformu zvládl

Pohledem do minulého století se lze na našem území zastavit u některých událostí, které měly na hotové peníze a úspory vliv. Krátce po vzniku Československé republiky byla v roce 1919 provedena měnová reforma, jež bývá označována jako Rašínova měnová reforma. Jejím cílem bylo oddělit československý peněžní oběh od ostatních částí bývalého Rakouska-Uherska. Prostřednictvím kolkování rakousko-uherských bankovek v poměru 1 : 1 byla zavedena Československá koruna. Byla okolkována polovina předložené hotovosti, která nadále zůstala v oběhu. Druhá polovina hotovosti byla zadržena jako nucená státní půjčka. Byly vydány nepřevoditelné dluhopisy, znějící na jméno. Tím se podařilo z oběhu stáhnout přes 30 % hotovosti. Reforma připravila podmínky pro zavedení tzv. zlatého standardu a přispěla ke stabilitě měny. Provedení reformy bylo přínosné, i přestože byla polovina peněžní hotovosti občanům státem zadržena (nikoliv však „zcizena“).

V době hospodářské krize ve 30 letech 20. století došlo v letech 1934 a 1936 opakovaně k devalvaci koruny. Od roku 1929 byl tzv. zlatý obsah koruny 44,58 mg ryzího zlata. V roce 1934 při první devalvaci byl snížen o šestinu na 37,15 mg. Při druhé devalvaci v roce 1936 byl obsah zlata v jedné koruně stanoven na 31,21 mg. Z pohledu státu se jednalo o účinný způsob, jak překlenout hospodářskou krizi, z pohledu občanů to však znamenalo ztrátu kupní síly peněz a znehodnocení úspor.

V roce 1939, za okupace Československa, došlo k další devalvaci koruny, a to o více než 30 %. Říšská banka určila kurz 1 Říšská marka = 10 Korun, ale reálný kurz byl zhruba 1 Říšská marka = 6 až 7 Korun. Toto podhodnocení umožnilo Německu Československo ekonomicky vysávat. Z pohledu běžného občana došlo opět ke znehodnocení jeho peněz a úspor. Čtěte také: Platí ještě úsloví „kdo šetří, má za tři“?

V roce 1945 platilo na osvobozeném území pět měn a vojenské poukázky. Jednotná měna, Československá koruna, byla zavedena až k 1. listopadu 1945 při další měnové reformě. Při té byly všechny peníze vyměněny v poměru 1 : 1 za československé státovky. Každý si mohl vyměnit 500 Kčs. Částky převyšující 500 Kčs byly nuceně složeny na tzv. vázané vklady. Ty zůstaly zablokovány až do roku 1953, kdy byly bez náhrady zrušeny při další měnové reformě. Opomenout nelze ani znárodnění provedené v souvislosti s Košickým vládním programem z dubna 1945 a vydání kontroverzních znárodňovacích dekretů prezidenta Beneše v říjnu 1945. Proces znárodnění pokračoval v roce 1948 v rámci přechodu majetku soukromého do společenského vlastnictví socialistického státu. V rámci znárodnění a budování lidového peněžnictví, zanikly některé banky a vznikly nové.


Zdroj: www.vlada.cz

Antonín Zápotocký lidem nepomohl

Rok 1953 přinesl měnovou reformu. Reformou bylo sice odstraněno znehodnocení měny, přídělový systém a černý trh, ale současně došlo k zásadnímu poškození nejen běžného obyvatelstva, ale i živnostníků a obchodníků. Nezapomenutelná byla role prezidenta Antonína Zápotockého, který 36 hodin před provedením reformy veřejně oznámil, že koruna je pevná a takový krok jako měnová reforma nepřichází v úvahu. Nová československá koruna byla u hotovosti vyměňovaná v poměru 1:5 u částek do 300 (starých) Kčs, vyšší částky byly vyměňovány v poměru 1:50. Vklady u peněžních ústavů do 5 000 Kčs byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz. Vklady do 10 000 Kčs v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, do 50 000 Kčs 25:1. Vklady vyšší již v poměru 30:1. Měnovou reformou tak byly anulovány vázané vklady ve výši 80 miliard korun. Dalším výsledkem reformy bylo snížení životní úrovně a kupní síly obyvatelstva, což se odrazilo na celé ekonomice republiky.

Společenské změny po roce 1989 přinesly v roce 1990 devalvaci koruny, v devadesátých letech následovaly krachy a likvidace bank, či družstevních záložen, docházelo k prudkému růstu cenové hladiny a inflace. Zatímco inflace v roce 1989 byla 1,4 %, v roce 1990 činila 9,7 %, v roce 1991 byla inflace ve výši 56,6 % (!).

To, že se státem jako s faktorem ovlivňujícím myšlení obyvatel v souvislosti s hodnotou peněz je nutno počítat i nyní, je možné ukázat na příkladu stavebního spoření a jeho státní podpory. Jaké další změny je možné očekávat za rok, za dva, nebo do doby, než bude ukončen šestiletý cyklus spoření? Současné spoření volných finančních prostředků formou vkladů na stavební spoření (i po změnách), či penzijní připojištění pro střední či předdůchodovou generaci obyvatel je jistě forma uložení peněžních prostředků s nadále zajímavým zhodnocením (i když s rostoucí délkou spoření výnosnost klesá). Je nějaká záruka, že stát v budoucnu opět nezasáhne zpětně i do již uzavřených smluv, a pokud se situace státních financí nezlepší, že stát nebude svoji situaci řešit nějakou formou měnové reformy? Pokoušet se odpovědět na tyto otázky by byla jen čistá spekulace. Čtěte také: Den, kdy se peníze staly bezcennými 

Jak své peníze chránit

Vzhledem k výše uvedenému nelze doporučit dlouhodobě k ochraně hodnoty peněz spoléhat pouze na spoření formou ukládání hotovosti, ale průběžně, po dosažení určité výše prostředků, je nutné pomýšlet i na diverzifikaci forem uložení svého majetku (u pravidelného spoření nebo po ukončení cyklu stavebního spoření je to bez problémů, u spoření na penzijní připojištění vzhledem k vázanosti prostředků hůře proveditelné). Možnosti jsou různé, od investování do akcií, komodit, nemovitostí, po nákup starožitností, umění, drahých kovů nebo kamenů. Předpokladem úspěšného investování je, že hodnota investice bude časem růst (což ale nelze vždy zaručit). Tak tomu může být u uvedených případů (ostatně např. forma uložení majetku do drahých kovů nebo kamenů je realizována po tisíce let). Naopak uložení peněz investováním do nového automobilu (vyjma veterána) či spotřebního zboží, které v čase ztrácí hodnotu, přinese ztrátu.

V případě, že se opět vyskytne doba nepříznivě naladěná úsporám v penězích, bude možné čerpat užitky z jiných forem jejich uložení. Samozřejmě lze namítnout, že může přijít doba, která nebude nakloněná žádnému z naznačených způsobů uložení naspořených peněz, ale je větší pravděpodobnost, že postiženy budou např. pouze hotové peníze, než všechny možnosti dohromady.

skoleni_15_4

Pro mnoho obyvatel není jednoduché pravidelně spořit a vytvářet si finanční polštář pro horší časy, nebo časy, až se po odchodu do starobního důchodu sníží hodnota pravidelného měsíčního příjmu. O to větší význam má se o své peníze postarat tak, aby jejich budoucí hodnota nebyla nižší než současná, nebo je uložit tak, abychom si je, až bude potřeba, mohli užít.

Je reálné, aby v příštích deseti letech došlo k výraznému znehodnocení peněz?

Perexový obrázek: Antonín Zápotocký, zdroj www.vlada.cz

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).