Česká pojišťovna jako jediná z pojišťoven na našem území operuje bez přerušení již od dob centrálně plánovaného hospodářství. Je tedy jedinou pojišťovnou, která se může v našich podmínkách chlubit mnohaletou tradicí.
Při nahlédnutí do Obchodního rejstříku zjistíme, že Česká pojišťovna vedle vcelku očekávaných oprávnění, kterými jsou:
- pojišťovací, zajišťovací a zábranná činnost a činnosti související;
- uzavírání zprostředkovatelských smluv;
- poskytování pojištění a služeb za devizové prostředky;
podniká také v oborech pro pojišťovnu již méně obvyklých:
- provozování směnárenské činnosti;
- provozování úvěrové činnosti;
- úvěrová činnost z prostředků technických rezerv;
- přijímání vkladů od zaměstnanců;
a dokonce i v ostatních službách nefinančního rázu:
- pronájem bytových a nebytových prostor;
- tiskařské a polygrafické služby;
- poskytování služeb autodopravy;
- nákup zboží za účelem dalšího prodeje a prodej;
- ubytovací služby včetně provozování hostinských činností;
V případě provozování směnárenské činnosti mezi odborníky neexistuje shoda, zda by ji měly kromě směnáren provozovat i banky. Natož pojišťovny! Tento výčet pojišťovně na důvěryhodnosti nepřidá. Nepřidá jí ani exministr financí Kočárník, který zasedá v dozorčí radě.
Podle slov představitelů České pojišťovny má toto logické opodstatnění, neboť „…směnárenská činnost například souvisí s poskytováním cestovního pojištění, tiskařská a polygrafická činnost s tiskem dokumentů pro klienty, pronájem bytových a nebytových prostor se správou nemovitostí v portfoliu ČP atd.“
Podle vyhlášky Ministerstva financí č. 75/2000 Sb. smí pojišťovna půjčit peníze pojištěným, kteří s ní uzavřeli smlouvu na životní pojištění. Takové půjčky mohou dosáhnout maximálně pěti procent z celkového umístění technických rezerv. Dále mohou pojišťovny poskytnout úvěry a půjčky do výše 10 procent prostředků technických rezerv, jejich splnění musí být nicméně zajištěno bankovní zárukou. Jiné úvěry pojišťovna poskytnout nesmí.
Česká pojišťovna poskytla v minulosti několik úvěrů, které podle jejích slov sloužily na zábranu škod klientů a ačkoli možná není takováto praxe zcela běžná, je v souladu se zákonem. Dle představitelů České pojišťovny navíc tyto úvěry dosahují pouze částky okolo 160 milionů korun, což je k celkové bilanční sumě cca 75 miliard korun zanedbatelné.
Dalším bodem, nad kterým se leckdo pozastaví, je majetková provázanost České pojišťovny hned se sedmi bankami:
- Kreditní banka Plzeň
- Pragobanka
- Velkomoravská banka
- Investiční a Poštovní banka
- Česká spořitelna
- První městská banka
- eBanka
Všechny zmíněné banky, až na Českou spořitelnu, byly spojovány s výraznými problémy. Česká pojišťovna byla v minulosti majoritním vlastníkem Kreditní banky Plzeň a Pragobanky – obě padly za oběť špatné úvěrové politice. Protože ale do České pojišťovny vstoupili noví vlastníci až roku 1996, nemá současný management s předchozí činností pojišťovny mnoho společného.
Ve Velkomoravské bance a v IPB figurovala Česká pojišťovna pouze jako jeden z akcionářů, nicméně i takto se (byť dost omezeně) mohla podílet na řízení obou bank. Česká pojišťovna hájí názor, že byla v obou případech pouze portfoliovým investorem, a je otázkou, zda-li zde mohl efektivnější výkon vlastnických práv něco zlepšit. Po bitvě je ale každý generálem.
V současnosti Česká pojišťovna drží vlastnický podíl v První městské bance a eBance. První městská banka má umožnit rozšíření služeb pro komunální klienty, a eBanka, která nedisponuje problémovými aktivy, má nabídnout České pojišťovně kvalitativně nové služby.
Obě posledně jmenované banky se ještě stále potýkají se ztrátou, byť u eBanky je plánovaná. Problém spatřujeme v tom, že tímto způsobem si Česká pojišťovna prakticky opatřila bankovní licenci. Nemůže-li v dostatečné míře poskytovat úvěry sama, bude tak činit jí vlastněná banka.
Česká pojišťovna vydává nyní prostřednictvím eBanky klientům, kteří mají uzavřené kapitálové životní pojištění, úvěrovou kartu a poskytuje tedy bankovní službu. Takto vzniklý úvěr je zajištěn vinkulací životního pojištění.
Ačkoliv je zmíněný způsob podnikání (navázání na banku ve finanční skupině) zcela v souladu se zákonem a běžně se tak v současném světě činí, je otázkou, zda je to z principiálního hlediska správné.