Hlavní navigace

Bohuslav Sobotka chce snížit chudobu. Nezchudneme všichni? (NÁZOR)

14. 9. 2015
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Vláda
Budovatelské plány premiéra ČR Bohuslava Sobotky na redukci chudoby žádné konkrétní plány nenabízí. Mohly by však trestat úspěch a vést k chudobě všech.

Premiér Bohuslav Sobotka na konferenci o sociálním rozměru evropské integrace v Praze řekl, že chce snížit do roku 2020 počet lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením o 100 000. Cíl je ještě ambicióznější, a to snížit počet lidí, které ohrožuje chudoba a sociální vyloučení o 100 000. Jedná se o 100 000 lidských osudů, které se nám podaří v rámci této iniciativy zlepšit, uvedl premiér.

Jak toho chce docílit? Nic konkrétního jsme se nedozvěděli. Podle něj je nutné lidem zajistit důstojný příjem, kvalitní pracovní místa a dostupné bydlení. Premiér Bohuslav Sobotka tak místo faktických a reálných cílů, které by byly založeny na konkrétních opatřeních, nám v podstatě překládá cíle budovatelské.

Je však Sobotka ten pravý na dosažení těchto cílů? Pomiňme nyní skutečnost, že sám Sobotka nikdy reálně v soukromém sektoru, který vydělává na stát, nepracoval a vždy se mohl těšit na stále rostoucí příjmy, které mu přinášelo členství v sociální demokracii. A také to, že si během svého působení v minulých vládách, především na pozici ministra financí, připsal několik fatálních selhání: nejenže jako ministr financí odpouštěl daně vybraným firmám, které byly či jsou vyšetřované ze strany policie, či naprosto selhal při ohodnocování majetku OKD, jelikož se řídil nesmyslným znaleckým posudkem, ale také zároveň vytvářel deficitní rozpočty při vysokém hospodářském růstu. Smutné je, že se nepoučil a ministra financí Andreje Babiše (který sliboval, že ušetří 190 miliard) tlačí do stále vyšších deficitních rozpočtů. Nyní chce bez jakéhokoliv plánů či kroků snižovat chudobu, což nelze označit jinak než chucpe.

Sobotka také kromě této pseudovize na snižování chudoby oznámil, že i přes oživení ekonomiky se nůžky mezi chudými a bohatými rozevírají. Bude tedy trvat, stejně jako celá jeho strana, na zavedení progresivního zdanění. Sobotka však tím popřel data Českého statistického úřadu, podle kterého vzrostl medián průměrných příjmů o 4,3 % na 22 230 korun, zatímco průměrná mzda jen o 3,4 % (reálně o 2,7 %). Znamená to, že se nejčastější příjmy přibližují k těm průměrným, na které nedosáhne přibližně 70 % lidí.

Progresivní zdanění: trestáme úspěch, podporujeme chudobu? 

Co ale vyřeší progresivní zdanění? Pomiňme naprostou nekonzistentnost logiky takového kroku: pracující s příjmem 100 000 Kč zaplatí při 20procentní dani z příjmu 20 000 Kč, zatímco ten s příjmem 10 000 zaplatí jen 2000 Kč. Člověk s vyššími příjmy také odvede více na daních jak prostřednictvím vyšších odvodů, tak na základě své vyšší spotřeby, zatímco ten chudý nejspíše čerpá některé dávky (například příspěvky na bydlení).

Důležité je však to, že progresivní zdanění nejen ještě více trestá úspěch, práci a píli, zároveň může vést k zatajovaní příjmů a odsunu do daňových rájů či různých možnosti daňové optimalizace. Zatímco náklady na odchod do daňového ráje (který lze mít i ve Spojených státech) neustále klesají kvůli globalizaci, náklady na zůstání v ČR kvůli různým byrokratickým překážkám a kvůli složitému vedení daní a pomalým soudům rostou.

Je morální říct „dost“ nemorálnímu systému?

Například podle organizace Doing Business je placení daní v ČR stále složitější, umístili jsme se na nelichotivém 118. místě, naše pozice se tak meziročně zhoršila. Zatímco firmy v zemích OECD ztratí průměrně 175 hodin placením daní ročně (například v Irsku je to jen 80 hodin), u nás je to 413 hodin. Zajímavý článek na téma daní také napsal redaktor serveru Podnikatel.cz a ekonom Daniel Morávek v článku Placení daní není o morálce. Nebo je snad neetické neplatit 99% daň?

Musíme si položit otázku, zdali v prostředí, kde stát maximálně ztěžuje placení daní prostřednictvím složité daňové evidence (výjimkou jsou výdajové paušály u živnostníků, firmy však nic takového nemají) a zároveň nastavuje vysoké zdanění s tím, že náklady na založení firmy jsou jedny z nejvyšších v EU, je morální, když podnikatel se v podstatně odmítne účastnit tohoto nemorálního systému a přejde do šedé ekonomiky nebo si založí daňový ráj. Přesune zkrátka svou firmu do země, kde může očekávat nejen nižší zdanění, ale také právní a daňovou stabilitu s tím, že o firmu nepřijde například kvůli insolvenční mafii. Někteří bohatí lidé také vymýšlejí nejrůznější způsoby, jak své peníze odklonit, a vždy budou několik kroků napřed oproti státu. Více v článku: Jak odklonit peníze

Je také otázkou, zdali je skutečně morální, aby boj ve stylu „platit daně mají všichni“ vedl ministr financí Babiš, který si sám prostřednictvím ministerstva financí odpustil daně v hodnotě 1,5 miliardy nebo například zakryl vlastnictví Čapího hnízda, aby získával dotace, tedy peníze daňových poplatníků.

Z tohoto důvodů progresivní zdanění je v podstatě postihnutí střední vyšší třídy. Nejbohatší lidé, jako právě Andrej Babiš, nejenže najdou způsoby, jak neplatit žádné daně prostřednictvím nejrůznějších „odpustků“, zároveň budou od státu získávat miliardy korun na dotacích jak prostřednictvím státu, tak Evropské unie. A politicky si zajistí například biopaliva nebo zelenou naftu. Zavedení progresivní daně tak dostává tragikomický nádech. 

skoleni_15_4

Další opatření nás můžou vést k chudobě všech

A jaký budou mít efekt další způsoby, kterými chce Sobotka a jeho strana snižovat chudobu? Například ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová našla zalíbení ve kvótách, které jí pomohly získat ministerské křeslo. Nejspíše také proto chce zavést kvóty na sociální bydlení ve všech městech. Její úřad také uvažuje o tom, jak zabavit prázdné byty a umožnit v nich bydlet právě sociálně slabým. Nový občanský zákoník také nájemníkům dal značná práva, a to na úkor vlastníků. V rámci zachování „sociální spravedlnosti“ tak ohrožujeme princip soukromého vlastnictví. Je to tak správně?

Dalším opatřením na „snižování chudoby“ je například zvyšování minimální mzdy, kdy ekonomové varují, že zde efekt bude právě opačný. Toto opatření přitom může zasáhnout právě ty nejchudší, kteří nezískají pracovní zkušenosti a návyky a v podstatě tak zůstanou bez práce místo toho, aby jejich kvalifikace, a tedy i mzda, rostla. ČSSD se také nebrání větším právům zaměstnance, například v případě propouštění. Výsledkem však může být růst nákladů na pracovní sílu, a tedy i vyšší nezaměstnanost. Příkladem může být například Španělsko: Socialismus v Evropě vytváří ztracenou generaci. Budovatelský plán Bohuslava Sobotky tak může dopadnout katastroficky.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nejčastěji se věnuje tématům z oblasti investování, financí a makroekonomie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).